Tak už jsme v Saint Rafael ve Francii, kousek od Nice a zase se trošku sklidníme po 3 dnech, které byly doslova jízda.

A to i v tom nejzákladnějším slova smyslu. Ujeli jsme 1430 km a náš Ferda to zvládnul na jedničku s předraženou naftou, která v Německu i Itálii je ještě o pár kaček výše než u nás.

Probudili jsme se do mrazivého rána na nádherném místě v přírodě nedaleko italského Magnana. Majitelé tohoto místa hOMe Anahata jsou naprosto skvělí a velmi podobně smýšlející lidé. Žijí si své životy dost odděleně od toho, co se nařizuje a jak to je ve městech.

Provedli nás svým domovem, kde postavili nádhernou jurtu, meditárnu postavenou ze slámových bloků a zahrádku, kde vše roste společně, tak jak to kdysi příroda vymyslela. Vidíte ten obří fenykl?

20 minut jsme dali dalšímu letu drona, se kterým se stále učíme a zlomil jsem dvě vrtulky, když jsem ho neuřídil a napálil to do větví stromu. Máme náhradní, ale už poslední.

Vyrazili jsme cestou na Francii s tím, že se po cestě na pár hodin zastavíme v Monaku. Po asi 2 hodinách jsme dorazili k moři nedaleko Janova a podél něj pak jeli další 3 hodiny. První okamžik, kdy navážeme vizuální kontakt s mořem, je vždycky kouzelnej. A tady je moře otevřené a nádherně po cestě zářiilo od odraženého slunce.

Hranice do Francie jsme ani nevěděli, že překračujeme. Jen jsme projeli tunelem (projeli jsme dnes asi tak 50 tunely po pobřeží) a pak už byly Francouzské cedule. A nikdo opět neřešil jakékoli pasy atd ani na ubytování.

Monako bylo nádherný a líbila se nám více ta část, kde nebyly pouťové atrakce. Moře bylo nádherně modrý, asi proto, že byla pláž Monte Carlo očividně umělá. Ale s dětma jsme si to maximálně užili a byly samozřejmě celý promočený, čímž jsme udělali opět malé divadýlko před odjezdem dál, když se děti převlíkaly u auta do suchýho.

po dalších asi 90 minutách jsme dojeli do Saint Rafael ve Francii, kde máme na 7 nocí pronajatý maličký ale i tak dvoupatrový apartmán ve velmi zvláštním místě, které vypadá jak nějaké letní letovisko pro turisty, ale nyní je téměř prázdné. Museli jsme vynosit věci do druhého patra a bylo to dneska fakt daleko.

Opět jsme u toho přemýšleli, jak moc věcí pořád ještě máme a že to budeme muset zredukovat, protože někdy je to prostě do bytu nebo apartmánu dále a měli jsme ruce vytahaný jak opičáci.

Tak vám můžu říct, že zítra bych potřeboval po tom všem nedělat nic. Ale protože tohle není dovolená, jen jinačí způsob bytí, tak musím od rána normálně pracovat. Asi nahoře v té ložnici, která je jen asi o půl metru větší než double postel, co tam je

No jo no. Každé místo je jiné a to je na tom to krásný.

Tak zatím ahoj.

Fotky jsou k tomu zde: FOTKY