Místo je to zvláštní. V sezóně tady musí být velmi živo. Je to takové malé městečko, ve kterém je všechno. Jen je to nyní, mimo sezónu zavřené. Snad jen golfisti se tu střídají na jamkách, které celou vesničku Cap Esterel pokrývají. 

Dnes jsme na jednom z golfových placů zde viděli značně rozryto pravděpodobně od prasat, takže nám příroda připomíná, že ať si uděláme jak chceme dokonalý trávníček, tak možná někomu lezeme do zelí. 

Na golfové hřište chodíme létat dronem, se kterým se stále učíme. 

Moře je tu mocné a více fouká a mohutné vlny se rozbíjejí o skály u pláží. Má to zvláštní sílu a moc se nám tu líbí. 

Francouzi zatím jsou dost nepřátelští a s čímkoli jsme potřebovali pomoci, tak nám v naprosté většině nevyšli vstříc. Drží si zřejmě své hranice, za které nejdou. 

Jídlo v Lidlu je tu podobně drahé jako u nás, ale je znát, že je to tak trochu jiná liga. Stále v zahraničí vidíme, jak jsme opravdu popelnice Evropy a jak jídla v podobných obchodech u nás i v zahraničí jsou neporovnatelná i chuťově. 

Lucka udělala další várku náramků z minerálních korálků a všech 16 kousků bylo pryč během několika hodin a tak už objednala kamínky na další kousky. Máme radost, že je o ně takový zájem. Je to moc milé. 

V neděli se posouváme zase o něco jižněji na pár dní a ve čtvrtek potom už překročíme hranice Španělska, kde zůstaneme až do konce roku.