Tohle místo nebylo pěkný. Bydleli jsme uprostřed zemědělských pozemků. Odevšad byla příjezdová cesta asi 1 km po prašné cestě a bylo tam hodně odpadků a bylo znát, že se tam žije spíše v chudších poměrech. 

Bydleli jsme v prostorném, ale pekelně studeném apartmánu, který nebylo možné vytopit a třeba jen sprcha byla vyloženě dobrodružstvím. A taky tam byl jen velmi pomalý internet, což se moc nehodilo, protože Lucka zrovna potřebovala odeslat balík náramků na Prahu a nebylo to jak objednat. 

Ale celodenní výlet do Málagy se povedl a potkali jsme se s Monikou Ben Thabetovou, o které jsme se dozvěděli jen pár dní předem a domluvili spolu rozhovor na Sobě pánem se Štěpánem. No a protože jsme zjistili, že Monika bydlí jen asi 80 km od nás a navíc ve směru, kudy pojedeme na Portugalsko, tak jsme se domluvili, že se potkáme a popovídáme. 

V Málaze mají samé nízké parkovací domy a náš Ferda se střešním boxem má 2.15m, což bylo nad rámec toho, co byly shopny pojmout, ale potkáváme se s tím ve většině měst, kam se vydáme. Jsme prostě moc vysocí. Ono se tak často nestává, aby se na poměrně velký auto ještě dával střešní box. 

Prošli jsme Málagu, což je moc pěkný město, ale hlavně jsme povídali, takže jsme to až tak moc nevnímali, jako jindy. A později jsme přejeli do restaurace na pobřeží, kde dělali slavné Espetos, tedy grilované rybičky. 

Opékají je na takovém klacku na otevřeném ohni a dává to jídlu moc pěknou atmosféru a bylo to dobrý. I děti to jedly, což jsem nečekal. Dali jsme si taky místní Paellu a smažené kalamárky. Vlastně jsme byli na španělském jídle poprvé od doby, co jsme do španělska před pár měsíci přijeli. Většinou jsme objednávali spíše indická a a jiná jídla, aby to jedli i děti. 

No a večer jsme přijeli do naší krásné kopky usnout, abychom ráno mohli pofackovat, co je třeba a vyjet dále směr Gibraltar. 

Toto místo k bydlení pěkné nebylo, ale dva dny se to dalo vydržet a poprvé jsme přímo od nás ze dvora viděli avokádový sad. 

Tak jedeme dál.