Po cestě do Černé Hory jsme se stavili v Dubrovníku a prošli si úzké uličky starého města, kde se natáčelo mnoho scén seriálu Hra o trůny.

Všichni tam nosili teplákovky. A to už se moc nevidí u nás a tak jsme se tím v dobrém bavili, že po ulicích chodila většina lidí v teplákových soupravách.

Přijeli jsme do špíny. Po celém dni v autě, je to poslední co chcete, přijet do špinavého apartmánu. A tento byl špinavý dost. Od prachu přes chlupy v koupelně až po nechutnou kuchyň, kde se neuklízelo měsíce. Takže tím to bylo na začátku trochu zkaleno, ale Lucka se toho ujala po svém a po dohodě s domácí nám vrátila částku za extra úklid, kterou si AirBnB někdy z nějakého důvodu účtuje.

Ale to se prostě někdy stává na cestě. Nebylo to poprvé, ale vždy je to nepříjemné.

Po dlouhé době jsme navštívili novou zemi na naší cestě a byla to po dlouhé době první země mimo EU. To znamenalo, že nebylo možné pracovně telefonovat kvůli vysokým cenám mezinárodních hovorů. Jednou jedinkrát jsem se tomu nevyhnul, když jsem musel volat s klientem a těchto 13 minut na telefonu stálo asi 400Kč :-)

Jinak jsem se naučil používat Whatsapp pro pracovní volání a musím říct, že to bylo náročné, ale šlo to. Ne každý vezme hovor z Whatsappu, ale většinou jsem se dovolal, kam jsem potřeboval.

Černá Hora v nás nechala takový hořkosladký pocit. Některá místa byla krásná, moře s čistou vodou a tak ale jinak se nám tam moc nelíbilo.

Udělali jsme si výlet na nedaleký poloostrov Bojana, odkud nás doslova vyštípali komáři a byli jsme navýletě na Skadarském jezeře, kde naše plavba lodičkou po krásách jezera byla přerušena tím, že se Evelínka hodně bála, když se vinou vln z další lodě, ta naše rozhoupala tak, že to bylo opravdu na hraně.

Takže našich pár dnů v Černé Hoře bylo fajn, ale byli jsme rádi, že jedeme dále do Albánie, která byla nedaleko.