V pátek 5.8. jsme přejeli asi 460 km z Balatonu do slovinského Koperu. Na hranicích opět ani muk a projeli jsme bez zastavení. 

Dům v Hrvatini, poblíž Koperu, nám sama na naší cestě nabídla paní Jiřina, která sleduje Sobě pánem se Štěpánem. A tak jsme přijali a bydleli 6 dní bezplatně. 

Hned druhý den ráno nás překvapil v domě šťír, který byl pod matrací. Byli jsme před nimi varováni, ale i tak to byl šok, protože jsme je viděli poprvé v životě. A od toho dne jsme do své denní rutiny zahrnuli prohledávání místa na spaní, zda tam nějací další nejsou. Nebyli a po pár dnech už jsme na to ani moc nemysleli. 

Jezdili jsme skoro každý den do Koperu, což je moc pěkné město a chodili jsme se koupat do moře na nově vybudovanou pláž, byli jsme projít město a děti blbly ve vodotryskajících fontánách v městském parku. 

Štěpán měl problém zde pracovat, protože v místě, kde jsme bydleli, se mísil signál ze Slovinska a Itálie a výsledkem toho bylo, že zde nebyl ani telefonní signál, natož pak data pro práci přes internet. Takže jsme byli u domu odstřihlí a tak Štěpán jezdil pracovat na dětské hřiště, kde signál chytil, ale zase tam nebyla elektřina. Některé schůzky absolvoval z auta, kde si dobíjel počítač a telefon. Především kvůli tomuto signálu jsme se rozhodli z tohoto místa předčasně odjet. 

Původně jsme tam měli být 2 týdny. 

Hodně nám to dalo, líbilo se nám tam a byla to zase úplně nová zkušenost.