Lefkáda sice byla naší cílovou destinací, ale z Řecka se nám ještě nechtělo.

Přejeli jsme tedy do jiné jeho části, na poloostrov Chalkidiki pod Soluň.

Bydleli jsme v Nové Flogitě, nenpápadném místě na začátku prvního ze tří prstů, tyčících se jižně z poloostrova zvaném Kassandra.

Už jsme nebydleli spolu, ale měli jsme na dosah 6 kilometrů Matěje Domi, takže jsme plánovali výlety společně.

Flogita je místo, které v sezóně určitě přkypuje lidmi, životem a akcí, ale v listopadu to bylo jiné. Tu a tam jsme narazili na člověka, ale jinak celé městečko zelo prázdnotou, pokud tedy nepočítám potulné psy, kterých bylo naopak více než jsme viděli kdekoli.

Na každém výletě nebo cestě na pláž jsme měli společnost, že nás doprovázel pes nebo více psů. Jeden z nich si nás dokonce oblíbil a rád se k nám pravidelně vracel. Když nás viděl na dálku, tak bylo znát, jakou má radost, že nás vidí. A tak jsme si ho po čas našeho 7denního pobytu ve Flogitě tak trochu osvojili. Byla to fenka a tak jsme jí říkali Flogi.

Mysleli jsme si, že nás má ráda proto, že jsme jí koupili jídlo v konzervě, ale později jsme viděli, že o jídlo jí nešlo a že když jsme jí koupili jídlo tak k tomu čuchla a ni to nejedla.

Člověk má představu, jak možná trpí potulní psi, ale nevím no. Spíše se zdálo, že si to celkem užívají. Že si spolu hrají a vydávají se spolu ulicemi a tak. Nepřišlo mi, že by o něco přicházeli tím, že nejsou za plotem u nějakého pána.

Ze 3 prstů Chalkidik jsme projeli 2 - Kassandru a Sithonii. Poslední Athos byl nejdále a tak jsme na jeho pohoří jen koukali při výletu na Sithonii z pláže.

Řecko je krásný a musí se trochu hledat. Není to tak, že by to bylo hezký všude, ale když už člověk popojede, tak najde božská místa s nádhernou energií zdroje, kde může dočerpat energii. A to je co říct, když máte 3+3 děti s sebou :-).

Byli jsme se podívat i v Soluni a viděli jsme z ní jen malý kousek. Největším zážitkem asi bylo hledání parkování přímo na Black Friday, což jsme si neuvědomili. Při výletu městem se nám zase potvrdilo, že nejsme divní, že ze všech velkých a krásných měst jsme vždy viděli jen kousíček. Tak to prostě s dětmi je.

Ony nebudou ťapat od atrakce k atrakci. Je jim to dost jedno a tak je zajímá jen aby neměly hlad a stejně ať jsme byli kdekoli, tak jsme nakonec vždy skončili v nějakém parku nebo na pláži. A stejné to bylo i na společném výletě. A bylo to tak vše v pořádku. Jde často jen o to nadechnout atmosféru města a to jde většinou i z krátší návštěvy.

Rozloučili jsme se s mořem náš poslední den a vydali se do středozemí do Severní Makedonie.