Do Rumunska jsme se těšili, ale nevěděli jsme, co od něj čekat. 

Očekávali jsme bídu, nepořádek, divokost. 

Překvápko nás čekalo ještě na hranicích. Tak nějak jsme byli zvyklí, že mezi zeměmi EU se nedělá na hranicích žádná velká aféra a někde ani nevíte, že přes hranice projíždíte. Mezi Bulharskem a Rumunskem to ale bylo jiné.

Navigace ukazovala zpomalení na 28 minut. Nakonec jsme ve frontě na kontrolu čekali přes 2 hodiny. Bylo tam otevřené jedno okénko a fronta aut na několik kilometrů. Jen si vzali pasy a techničák, projeli systémem a vrátili. Pak nás posunuli na další okénko, kde jsme museli zaplatit za přejezd přes most. A to bylo na vstupu do země. Přišlo nám to zbytečné pro první dojem ze země, kde jsme nikdy nebyli. 

Hned na prvním odpočívadle za hranicemi byl neskutečný nepořádek a vypadalo to tam polo-rozbořeně ale my potřebovali čůrat a tak jsme zastavili a jen koukali, co nás asi čeká. 

Nicméně to bylo asi to nejhorší, co jsme z Rumunska prožili, protože potom už to bylo jen pěkný. 

Město Deva leží v Transylvánii, asi 14km od hradu Hunedoara neboli hradu Korvín, kde byl údajně 7 let vězněn hrabě Drákula. 

I tam jsme se byli podívat po cestě z Devy na Temešvár po 5 dnech pobytu. 

V Devě to bylo takové milé, normální, pěkné město. Milí lidé, celkem levno, občas koně s povozem v ulici, ale to se nám líbilo. 

Všude v Rumunsku jsou rumunské vlajky. Ve vesnicích snad po 100 metrech a při vjezdu a výjezdu. Ve městech také a je to milé vnímat, když je národ hrdý na to, kým je. To se nám líbilo. 

Nad Devou jsme se byli podívat na pevnosti s krásným výhledem na část Transylvánie a chtlěli jsme na pár večerních procházkách nadechnout energii města, jako vždy. 

Měli tam krásně nasvícené kostely a kaple. 

A v pátek jsme se posouvali na dva dny do Temešváru.