Temešvár nás, stejně jako celé Rumusko, mile překvapil. 

Bydleli jsme v penzionu, který byl prázdný a tak jsme ho měli celý pro sebe včetně společenské místnosti, ale šlo jen o dvě přespání a nasátí energie města. 

Ani nevím co k tomu napsat, bylo to prostě fajn. Prošli jsme si město ve dne i v noci. Byli na vánočních trzích, viděli pár pamětihodností, obchoďák, lunapark a všechno bylo pěkný a všechno bylo fajn. 

Jen jsme byli zaskočení tím, jak je to v Rumunsku jiné, než jsme si to představovali. Je to tak nějak více v pohodě a už se vůbec nedivíme, že je Rumunsko v EU, protože nás nenapadá, proč by nebylo po našem týdnu tam. 

Všude zase plno státních vlajek značících národní hrdost. 

A v neděli jsme se měli posunout zase o kus dále, do maďarské Budapešti. 

V této fázi cesty už jsme byli hodně unavení. 

Měli jsme za sebou 2,5 měsíce, kdy jsme byli neustále v pohybu. Už máme vyzkoušeno, že po cca měsíci intenzivních přesunů je třeba nejméně 3 týdnů na jednom místě pro uklidnění a zvolňění, protože jinak je dlouhodobé cestování zničující a to se nám přesně dělo. Nenaplánovali jsme to dobře a v průběhu této etapy byli jen 2x 2 týdny v Řecku a to na zklidnění nestačilo. 

Takže jsme rádi viděli nová místa, ale už jsme se těšili na návrat do ČR, abychom mohli zvolnit.