Tak jsme se vrátili domů. Ačkoli doma jsme tomu říkal úplně všude, kde jsme byli, dokonce i místům, na která jsme se teprve chystali. 

Nevím, kde jsme to už byli, ale byl to den přejezdu mezi dvěma bydleními a děti se Lucky na něco ptaly a ta jim odpověděla: "Nejdříve musíme dojet domů a potom půjdeme......."

Což je zajímavé, nazývat domovem místo, kde jsme ještě nikdy nebyli. A to je přesně to, co jsme se naučili během těch 56 míst, kde jsme bydleli. Že doma můžeme být vlastně kdekoli a postupně nám to trvalo méně a méně času si někde zvyknout. 

Měli jsme se po cestě ještě stavit na jednu noc ve Vídni s tím, že si projdeme místní vánoční trhy a nadechneme atmosféru města, ale Vídeň nám nevyšla. Nastěhovali jsme se, ale mělo být součástí ubytování dle popisu i parkoviště, ale nebylo a já jezdil křížem krážem Vídní a hledal parkovací místo a nenašel. Běžná parkoviště byla na naši výšku 2.2 metru moc nízká. A tak jsme se asi po hodině hledání rozhodli, že skočíme do auta a pojedeme už do Prahy. A tak se stalo. 

Počasí od Vídně do Prahy bylo extrémně špatné, namrzlo, sníh a v kombinaci s našimi letními gumami byla zejména D1 velkou výzvou. Nečekali jsme, že se budeme na zimu vracet a tak jsme vyjeli na letních gumách. Ale po 2 dnech v ČR jsme pak přezuli a už to pak bylo fajn. 

Do Vraného jsme se vrátili už podruhé, protože jsme tam bydleli přes léto. A Bára, majitelka penzionu Kaskáda, nám nabídla, že se můžeme ubytovat na 8 dní u nich a tak jsme to s radostí přijali. 

Nabídli nám podkrovní apartmán i s kuchyňkou a ještě jeden pokoj vedle. Ale ten jsme nepotřebovali, protože postelí bylo v apartmánu dost a netřeba topit v další místnosti. 

Byl jsem se párkrát podívat v kanceláři naší firmy na Smíchovském nádraží a během toho týdne jsme pojezdili a vyřešili, co bylo před Vánoci potřeba, abychom se mohli 23.12. přestěhovat ještě naposledy na Třebešín do Prahy.