Po 3 týdnech na jednom místě, jsme ale už cítli potřebu se posunout dále, ač jsme měli na další týden předplacený apartmán. 

Uvědomili jsme si, že naše cesta měla být o putování, lidech, místech, změně, jednoduchosti, lehkosti a o tom, že méně je více a nějak se nám to v tom začlo ztrácet tím, že jsme tak dlouho bydleli v Poljici. 

A protože u nás většinou netrvá dlouho přejít od uvědomění k akci, tak jsme hned druhý den zbalili a vydali se směrem do vlasti. 

Dát 1200 km v jednom tahu jsme nechtěli a tak jsme se po cestě zastavili na jedno přespání v našem oblíbeném Šentanelu ve Slovinsku za majiteli farmy Pečnik, Nacem a Elizabettou.

Některá místa je prostě třeba navštívit vícekrát. 

 

 

Trochu nás překvapil teplotní šok, protože u nás už byl podzim v plném běhu ale my jsme odjížděli z ustupujícího léta. 

Popravdě, zatím nám není doma moc dobře, protože jsme tak nějak rozpolcení.

Věděli jsme, že se budeme muset po dvou měsících dobrodružství otočit v Praze, ale nejraději bychom byli ještě pryč a tak nějak nám to zařízlo ten svobodný pocit putování. 

Věříme, že se nám tento pocit brzy vrátí a že je to jen tím, že se vracíme na návštěvu na pár týdnů někam, kde jsme žili celý život, ale najednou tu vlastně tak nějak nejsme doma, ale jen na návštěvě a je to zvláštní pocit. 

Navíc nám zároveň začla životní výzva tím, že jsme s Luckou naskočili do Wildfitu, což je 90 denní program, který nám pomůže kompletně přenastavit náš velmi nezdravý vztah k jídlu. A už několik dní je na úrovni energie velmi znát, jak dramatická tato proměna bude, protože se naše podvědomí brání seč může.

Ale to je dobře. I proto to bude fungovat. Už jedeme na vlně a bude to skvělý. 

Po návratu do Čech jsme si všimli 2 zásadních věcí. Předvolební kampaň je v plném proudu a není se co divit s tím, že za necelý měsíc budou volby. Snad zvítezí rozum, zejména ten selský, který je nyní tak moc potřeba. 

No a tou druhou zásadní věcí, co jsme si všimli je, že se skokově zvýšila cena potravin. Dva měsíce mimo a je to o dost jiné.

Těšili jsme se z Chorvatska, kde je jídlo opravdu drahé do ČR a je to o dost lepší, ale to co normálně probíhá postupně bylo od našeho odjezdu hodně zřetelné. 

Těšíme se, až zase vyjedeme. Máme zatím za sebou 4800 km cesty přes Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Itálii, Chorvatsko a Rakousko a před sebou "doufáme" Německo, Francii, Španělsko a zejména Portugalsko. 

Dojet do Alanteja, tedy oblasti v Portugalsku pod Lisabonem u moře, kam bychom chtěli, znamená najet 2950 km, takže to budeme muset dobře rozkouskovat a po cestě potkat některé z vás a jet po etapách tak na 5x. 

Počítáme tedy, že bychom do Portugalska dorazili asi až koncem listopadu a zůstali tam přes zimu. 

"Doma je doma" - Pro nás právě teď nějak neplatí a máme trochu krizi, ale to určitě přejde. 

Tak zatím ahoj.