Některé etapy naší cesty jsou plánované, jiné o něco méně a Baška Voda byla tím druhým. 

Ještě jsme se chystali zůstat v Chorvatsku, protože se nám tam líbí, a tak jsme vyrazili z Pojice směrem dolů a čekalo nás asi 5 hodin v autě při přejezdu. 

Když jsme ale právě minuli odbočku na Baška Vodu, tak jsem v podjezdu pod další silnicí prošlápl spojku a ta už se zpátky nevrátila. 
V ten okamžik jsem věděl, že se náš příběh cesty mění a zajel jsem mezi dva pruhy do vyšrafovaného trojuhelníku, který je odděloval. Měli jsme poruchu Ferdy, našeho Forda, který nás naší cestou veze a který je pro nás takovým členem rodiny. Mluvíme na něj a děkujeme mu za každou cestu, kterou nás svezl. Máme ho fakt rádi. No a Ferda si vybral svou slabší chvilku a my zůstali stát. 

Zvládli jsme to fakt parádně, musím říct. Zůstali jsme v klidu, což je klíčové a často se nám to nedaří, a oblékli si oranžové vesty. Zavolal jsem asistenční službu a nahlásil poruchu. Paní na telefonu říkala, že v této oblasti a v neděli to může trvat 2-4 hodiny, než se k nám někdo dostane. 

Bylo dost teplo a tak nás mělo čekat několik hodin u auta na rozpálené silnici. Nakonec nás vyzvedli asi během hodiny a tak se to poskládalo mnohem lépe, než bylo odhadováno. 

Víte, když jedete na dovolenou nebo tak, tak je to jiné, protože můžete vzít pár věcí nebo tašek a nechat auto odvézt, ale my v něm máme úplně všechno, co máme.  A tak jsme v průběhu asi 40 minut prošli prakticky veškerý obsah našich věcí. Vyskládané u auta to vypadalo velmi komicky, a vyndali z auta to, co jsme tak nějak schopni unést a budeme to potřebovat během příštího cca týdne. 

Nevěděli jsme kam budou auto odvážet, kam se ubytujeme a v tu chvíli ani kdy přijedou. Byla to krásná nejistota ve své největší intenzitě. 

Ale klíčové bylo, že jsme to brali s humorem, natočil jsem k tomu video. Děti byly v pohodě asi proto, že jsme byli v pohodě i my. 

Pak přijelo odtahové auto a řidič se divil, proč máme tolik věcí vyndaných ven a nějak polo anglicky a polo česko-chorvatsky jsem mu to vysvětlil. 

Navijákem natáhl auto na korbu. V tom jsem seděl já. V kabině u něj pak Lucka se všemi dětmi. Borec u toho ještě telefonoval, ale bylo to jen asi 2 km a tak jsme to dali. 

Odvezl nás do svého servisu v Baška Vodě s tím, že zítra se na to auto podívají. A odešel. 

No a my tam zůstali venku s věcmi, které jsme potřebovali a s věcmi, které jsme nemohl v autě v horku nechat, což byly 3 ukulele a kytara. 

Pokud myslíte, že je snadné se mimo sezónu a v neděli dovolat do nějakého hotelu nebo taxislužby, tak vězte, že je a nikdo to nikde nezvedal. Evelínka u toho seděla na obrubníku a hrála na ukulele. Byl to zvláštní okamžik. Jsme na naší cestě zvyklí Ferdu s sebou všude mít a tady s námi vlastně poprvé nebyl. Jako kámoš, jako útočiště, jako místo, kde máme všechno. 

Našli jsme tedy jeden z největších hotelů v místě s tím, že ten snad bude otevřený a vydali se na túru. Nebylo to daleko, myslím jen tak 1,5 km, ale šlo o to, že jsme byli ověšení jak šerpové a navíc do toho ta nejistota, že vlastně nevíme, jestli budeme mít kde spát. 

Když jsme dorazili k moři, k červené lodi v centru Baška Vody, tak Lucka s dětmi zůstali na lavičce s věcmi a já šel na výzvědy do hotelu. Asi poprvé jsme nevybírali hotel podle ceny, ale podle toho, kde nám bude fajn a taky teda podle toho, co bude otevřeno. Protože sezóna byla pryč a v čase toho týdne už se tam vše zavíralo. 

Nicméně v Hotelu Horizont byli vstřícní a dohodl jsem nám tam 2 pokoje s výhledem na moře. Pobyt v hotelu po dobu opravy hradila pojišťovna a tak nebylo potřeba nijak šetřit na ubytování. 

S rodinou jsme se pak došourali k hotelu s bagáží a museli jsme vypadat jak nějací uprchlíci, co se stěhují, ale jinak to nešlo. 

No a v Hotelu Horizont jsme strávili dalších 7 dní. Byla to krásná dovolená, kdy jsme měli snídani a večeři v krásném hotelu, takže jsme celý týden nemuseli řešit jídlo a kdo má děti, tak ví, jaký je to dar. Týden jsme nemuseli uklízet nebo mýt nádobí, ale jen si užívat hotel, jeho bazén, vířivky a sauny a pláž hned pod ním. Je to krásné místo a moc ho doporučuju.

Pěšky jsme došli  do Baško Polje a na druhé strany do Brely a obojí bylo krásný. Fakt jsme si to tam užili a s odstupem času je z toho hezký příběh a taková jakoby dovolená, kterou bychom si dobrovolně nevzali. Ale asi jsme jí potřebovali. Já jsem u toho pracoval, ale snažil jsem se to držet na minimu a hlavně si to tam užít. 

Koncem týdne mi vrátili auto, zaplatil jsem 25 tisíc za výměnu převodovky nebo nějaké její části a to mě ještě bankomat stáhl o asi  600 kč při výběru. Vybíral jsem to na 5x, protože mi to více nedalo a každý výběr stál asi 120 Kč. Nevadí. 

Děti byly nadšené z toho, že si mohou vybrat jídlo, které chtějí z té široké škály možností hotelového bufetu a tak samozřejmě byly středobodem jejich jídelníčku po celý týden hranolky a zmrzlina. No jo no. No a co. Tak ať si to užijí. Když můžou. 

A v neděli jsme vyrazili dále směrem na Černou Horu……