Jak to děláme se školou? 

 

Bivoje už jsme na individuálním vzdělávání měli, ale Evelínka (7) schytala první třídů ve znamení distanční výuky, roušek a testování ve třídách.  

I proto nevnímáme jako ztrátu, když se děti budou nějakou dobu učit zejména tím, co prožijeme a méně tím, co je v učebnicích. Budeme je mít s sebou a nějaký čas tomu určitě dáme, ale uvidíme jak si najdeme rytmus na naší cestě.

Věříme tomu, že děti se naučí, co potřebují, nejlepe až v době, kdy o to samy mají zájem. Neučí se pak z donucení, ale samy kvůli sobě. A tím nemusí mít zkažený dojem ze získávání nových vědomostí, jako jsme si to ze školy odnesli my. Nemáme na vyučování moc dobré vzpomínky. 

Učíme vlastní děti tím, co vedle nich každý den prožíváme a v tom nenastane nic nového. Jen nové prostředí, výzvy a situace, do kterých bychom se doma třeba nedostali. 

Vnímáme jako důležité to, jakým způsobem přemýšlí a ne, co si umí zapamatovat. Protože pokud budou umět přemýšlet, tak si informace vždy najdou.